6. září 1972 se odehrálo drama, které značně otřáslo světem. Teroristická skupina Černé září zajala skupinu izraelských sportovců a požadovala po Izraeli propuštění zhruba dvou stovek vězňů. Izrael požadavek zamítl a záchranná akce německé policie skončila masakrem. Tyto události otřásly světem. Krveprolití na Olympijských hrách, na sportovní akci, která je pořádána jako mírové klání mezi národy. Nešlo sice o první teroristickou akci, ale pravděpodobně šlo o první takovou akci v přímém přenosu. Dodnes se některé záznamy objevují v tisku nebo v televizních dokumentech. Izrael odpověděl a odpověděl dle rčení „oko za oko“. Strůjci akce nebyli chyceni a souzeni, ale bez milosti likvidováni. Tyto události se staly inspirací pro nejnovější film režiséra Stevena Spielberga.

Spielberg se však k tématice postavil po svém. Jeho cílem bylo natočit film, který má vlastní uměleckou výpovědní hodnotu. Jeho záměr nebylo natočit dokument rekonstruující teroristickou akci a následné odvetné opatření izraelské tajné služby. Právě za to je jeho poslední dílo nejvíce kritizováno. Použil autentické záběry, ale pro větší část filmu se skutečností  pouze inspiroval. Ano, tak tomu skutečně je a osobně jsem tomu rád. Spielberg ve svém filmu vypráví příběh pěti agentů tajné služby Mossad, kteří byli pověřeni likvidací jedenácti klíčových osob. Na jednu stranu rozehrává klasické, již otřepané téma agenti proti agentům. Po prvních obětech Palestinci reagují, navíc díky několika chybám se do celé akce zaplete více tajných organizací, ale jen okrajově, byť jedna narážka na praktiky americké tajné služby opravdu stojí za potlesk. Boj, který může mít politický důvod, ale asi nemůžeme doufat v jeho konečné urovnání. Násilí plodí opět jen násilí, ale ani jedna strana nechce nebo nemůže ustoupit. Velitel skupiny s krycím jménem Avner v brilantním podání Erica Bany je pouze nahraditelnou figurkou. Uvědomuje si to, ale nepochybuje o smyslu své akce. Nebo snad ano?

Spielberg nám neukazuje rekonstrukci špionážních potyček ze sedmdesátých let. Hodnota jeho snímku leží v jiné rovině. Poslouchejte rozhovory, které jsou zdánlivě mimo děj. Sledujte proměnu hlavních hrdinů. Od jejich nervozity před prvním výstřelem až k postupnému ztrácení sebe sama. Jejich počáteční nadšení, že budou mečem pomsty až k pochybnostem nad vlastními činy. Ne snad, že by si špičky teroristických skupin nezasloužily trest, ale zda tato snaha někam vede. Každý je nahraditelný, na obou stranách. Od konkrétního tématu v úvodu filmu se Spielberg dostane do mnohem obecnější roviny. Ostatně, jak moc se za těch třicet let změnilo? Skutečně Izrael svou odvetnou akcí něčeho dosáhl? Existuje vůbec nějaké východisko? Mnoho otázek „Mnichov“ předkládá, ale žádnou odpověď. Hlavní postava si navíc prožívá osobní drama. Do akce se pouští v době, kdy se svou ženou čekají narození dítěte. Opouští tak nejenom svou zemi, ale i svou rodinu. Nevím, proč zrovna člověk v této situaci je povolán do služby, ze které s velkou pravděpodobností není návratu. Vidím v tom trochu hollywoodské účelovosti a hry na city, ale na druhou stranu tato část příběhu přispívá ke kompaktnosti děje a proměna Avnera je o to intenzivnější.

Za největší klad filmu považuji, že v něm částečně splývá tradiční pojetí dobra a zla. Pohled je ze strany mstitelů, ale slovo má i druhá strana. Ostatně rozhovor Avnera s jedním Palestincem o tom, kdo je v tomto sporu v právu, považuji za klíčový. Teroristé útočí na civilisty, ale při každé odvetné akci rovněž umírají nevinní. Kdo je vlastně agresorem? Možná právě proto byl Spielberg, původem rovněž Žid, z izraelské strany kritizován. Byl ale nepochopen. Není zde přímé zastání se obětí, nejde ani o přímou kritiku aktérů pomsty. Ano, obsahuje drobný náznak, že když odvetná opatření sklouznou do roviny osobní pomsty, začíná se dít něco, co nemělo. „Mnichov“ tak zpracovává velmi aktuální tématiku. Především v závěru filmu jako bychom nesledovali třicet let staré události. Spielbergův film obsahuje mnoho hlubších myšlenek a sděluje je velmi intenzivním způsobem. „Mnichov“ si určitě nenechte ujít, není mnoho podobných filmů. Nesnažte se v něm najít, kde se od skutečnosti odchyluje, ale nechte jej na sebe působit, vstřebejte to, co nám Steven Spielberg chce sdělit.